Nádvoří nebe, tak se říká téměř tři sta padesát let starému baroknímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Neratově. Má to svůj důvod: kostel od konce druhé světové války, kdy mu odcházející Rudá armáda uštědřila zásah z pancéřové pěsti, jen chátral...
Neratov - příběh rozkvětu, zkázy a obnovy
Jak udávají staré kroniky, Neratov začal sloužit coby poutní místo v 60. letech 17. století. Kostel tu byl podle plánů G. B. Alliprandiho vystavěn v letech 1723–33. Už od počátku upoutával pozornost svou netradiční severojižní orientací, díky níž za slunečného dne vždy v poledne na Boží hod Vánoční dopadal paprsek slunce kolmo na svatostánek. Interiér 48 metrů dlouhého malého horského chrámu, který v době výstavby vymaloval rokytnický rodák Ignác Jan Teiber, se původně pyšnil třemi oltáři, třemi zvony, varhanami, vzácnými obrazy, mnoha řezbami a iluzivní nástropní kupolí. Po zmíněném požáru, který na konci války roztavil i hodinový stroj, vzácný interiér v silných cihlových zdech ještě nějaký čas odolával, v roce 1957 se však propadly klenby. Kostel unikl likvidaci jen proto, že na odstranění jeho trosek nezbyly finanční prostředky.
V 70. letech hrozila kostelu demolice. Pak se ale známému poutnímu místu v nitru Orlických hor zablýskalo na lepší časy. Kostel dostal překrásnou novou střechu!
Karta se začala obracet až na začátku 90. let, kdy zde zásluhou rokytnického faráře Josefa Suchára došlo k obnovení poutní tradice. V režii Římskokatolické farnosti a Sdružení Neratov se také začalo s intenzivní rekonstrukcí, jejímž cílem bylo dostat kostel z havarijního stavu a – v první fázi mu pořídit novou střechu. O její podobě památkáři dlouho diskutovali. Nezamlouval se jim totiž původní návrh, který předpokládal vytvoření ploché celoskleněné vestavby nepříliš harmonizující se stavbou samotnou i s okolní krajinou. Varianta, která se nakonec realizovala, je kombinací skla a měděných plátů přesně zachovávajících rozměry a tvar původní střechy.
Nové netradiční zastřešení si važádalo 12 tun kaleného skla. „Všechny tabule skla, jež byly jeřábem postupně instalovány se od sebe rozměrově liší. Jejich zaměření a následná ruční montáž se prováděla v přibližně pětičlenné skupině přímo na střeše ve výšce 30 metrů. Bylo to dost náročné, pro nás doslova hozená rukavice... Ale velmi jsme to chtěli dokázat,“ vzpomíná ředitel hradecké AGC Jan Fetters. Jak dále říká, byla to specifická zakázka: „Termíny příliš neznamenaly, hodně se improvizovalo. Práce zabraly třičtvrtě roku.“
„Zastřešení s použitím skla je zcela originální. Symbolizuje skutečnost, že kostel byl po dlouhá léta bez střechy, otevřený vzhůru k nebi,“ řekl Ludvík Klimeš ze Sdružení Neratov. Podle jeho slov se netradiční řešení zatím těší příznivému hodnocení návštěvníků.